Bývalá městská lázna

Věděli jste, že ve výklenku mezi domy ve spodní části náměstí Míru najdete bývalou městskou láznu? Pojďme si při naší další procházce povědět něco více o historii dalšího bezesporu zajímavého jindřichohradeckého městského domu.

Architektura

Patrový dům ve svahu s klasicistním průčelím. Levá, tříosá část má patro v poloze zvýšeného přízemí. Fasády jsou téměř hladké, členěné pouze šambránami s klenákem, okna novodobá s poutcem, osazena za špaletou. Vpravo je rizalit, pravá část průčelí má drobné měřítko, starobylá okna jsou v líci zdi. Vstup je opatřen kamenným sedátkovým portálem, goticko - renesančním, saského typu z roku 1550. Není jisté, jestli portál datuje přestavbu, nebo jestli z tohoto roku pochází celý dům. Uvnitř jsou různě klenuté i plochostropé prostory, některé klenby pocházejí až z doby po roce 1801, kdy bylo sníženo přízemí a zřízeno patro. Dům je pozoruhodný portálem i zadním průčelím, kde byl přistavěn k městské hradbě a že je tu 1,6 metru tlustá. V pohledech dům jednak uzavírá uličku, hlavně se však uplatňuje z druhé strany v dálkových pohledech přes Malý Vajgar.

Historie

Letopočet na kamenném ostění ukazuje na rok 1550, nicméně její existence je nesporně starší, jak dokládají zápisy o tom, že „od Tomana lazebníka koupil ji v r. 1544 Kašpar lazebník“. Bydlel zde holič, bradýř, který „trhal zuby, léčil kuří oka, sázel baňky, na jaře a na podzim pouštěl žilou, seškrabával bílé z jazyka“. Lázeň byla mycí a potící. Dokladem lazebnictví v tomto domě jsou dodnes kamenné vany ve sklepení. Ustálenou povinností lazebníků bylo pouštět v pátek do lázně zadarmo „žáky, učedníky, tovaryše a chudé vůbec a v zimě v týž den lázně vytápěti“. Nebylo by jistě od věci tradice v tomto směru i nyní dodržovat...