Jindřichův Hradec

Státní hrad a zámek čp. 1 I I

Architektura

Jindřichohradecký hrad a zámek je složitý soubor budov, vícekrát přestavovaný a vícekrát i těžce poškozený. Staletí byl v poměrně neutěšeném stavu a opraven byl vlastně až v nedávné době. V souladu s dobovými zvyklostmi byl hrad situován na ostrohu, kde potok vytékal z bažiny a vléval se do řeky. Vajgar je sice zčásti přirozeným jezerem, ale průtok zde byl pravděpodobně regulován už v předhistorické době. Od severu byl hrad důkladně opevněn příkopy a hradbami. Dnes je areál od severu ohraničen jen mlýnským náhonem a kolem prvních dvou nádvoří jsou situována hospodářská a úřednická křídla na místě původního předhradí. Dolní stavení jsou jednopatrová, fasády renesanční, vstupní fasáda je klasicistní. Brána je ovšem gotická, se zajímavými sedilemi. Do pater se vchází venkovními schodišti, krytými šindelem. Poslední objekt na prvním nádvoří byl postaven až roku 1912.

Nejčastější pohledy na zámek jsou přes Malý Vajgar, kde na pravé straně vidíme křídla prvního nádvoří, uprostřed vyšší Jáchymovo staveni, vlevo nejvyšší Adamovo stavení s polygonální věží. Ve druhém plánu hmoty gradují opačným směrem. Za Jáchymovým stavením vidíme gotický palác s vlašským cimbuřím a vyšší kaplí uprostřed; vpravo od osy pohledu je nejvyšší Černá věž, která vysoko převyšuje stavby prvního nádvoří. Jádro původního hradu, Menhartku, Španělské křídlo a Altán můžeme obdivovat nejlépe z opačného břehu Nežárky, hlavně z ulice Nové stavení.

Kolem třetího nádvoří jsou seskupeny hlavní objekty. Na severu je jádro původního hradu s románskou válcovou Černou věží - Hladomornou a hranatou věží Červenou neboli Menhartkou. V ní je známá černá kuchyň. Předěl mezi II. a III. Nádvořím tvoří gotický palác s kaplí sv. Ducha a Jáchymovo stavení. Za Oldřicha z Hradce byl gotický palác rozšířen a vyzdoben náročnou freskovou malbou, dnes známou jako Svatojířská legenda (1338).

Za Jáchyma a jeho syna Adama II. došlo k velkolepé renesanční přestavbě hradu na pohodlné panské sídlo. Stavitelé Ericer, Maggi a Faconi kromě Jáchymova stavení postavili ještě Adamovo stavení na jihovýchodě. Přestavěli trakt Zelených pokojů na západní straně nádvoří, dnes zvaný Španělské křídlo. Současně postavil Antonio Cometa Malé arkády, které uzavírají nádvoří na severozápadě. V letech 1586-1592 spojily Velké arkády (Antonio Melani) Adamovo stavení se Španělským křídlem. Terén nádvoří byl vyrovnán a ostění zámecké studny bylo osazeno nádherně zdobenou kovanou mříží.

Zřízením zahrady za Velkými arkádami a stavbou unikátního hudebního pavilonu (říká se mu Rondel anebo prostě Altán), spojeného přízemními arkádovými chodbami s Adamovým stavením a hradbou na západě, byl stavební vývoj zámku téměř uzavřen. Rondel je nádherný barokní pavilon s bohatě zlacenou štukovou výzdobou interiéru. Hudebníci hrávali v suterénu. Zvuk se dostával k posluchačům přes vázu uprostřed podlahy pavilonu. Smrti posledního pána z Hradce Jáchyma Oldřicha roku 1604 skončilo nejslavnější období zámku. Druzí majitelé zámku, Slavatové, se omezili jen na menší úpravy. V roce 1681 byla na konci pravé arkádové chodby zřízena pozoruhodná manýristická grotta.

Třetí majitelé zámku, Černínové, dali podle návrhu F. M. Kaňky v letech 1709 a 1710 přestavět kapli v gotickém paláci. Roku 1773 byl zámek zničen katastrofálním požárem a chátral. Teprve začátkem 20. století zámek opravoval vídeňský architekt Humbert Walcher. V poslední čtvrtině 20. století se zámek dočkal důkladně rekonstrukce, bylo opraveno i Španělské křídlo, které může opět sloužit reprezentačním účelům. Do interiéru bylo vestavěno novodobé schodiště. Požár roku 1773 zničil převážnou část renesančních interiérů a sbírek. Přesto je právě renesanční etapa zámku nejcennější a slohově nejvyhraněnější architektonickou památkou evropského významu.

Historie

Když Jindřich, jeden z pěti synů Vítka z Prčic, odměněného za podporu knížete Bedřicha rozsáhlými lény v jižních Čechách, dává na skalnatém ostrohu nad soutokem Včelnice (Nežárky) a Hamerského potoka budovat kolem roku 1220 na místech bývalého přemyslovského opěrného bodu své sídlo Novum castrum, asi netuší, že strohý románsko-goticky palác se stává základem jednoho z nejrozsáhlejších zámeckých komplexů u nás. V podhradí vyrůstá trhová osada, uváděna od r. 1223 jako Nova domus (Nový dům). K paláci přistavují jeho synové Vítek a Oldřich 32 metrů vysokou obrannou kruhovou věž („hladomornu“), coby poslední útočiště obránců, hrad sám je chráněn třemi řadami příkopů. Takto viděl sídlo pánů z Hradce i císař římský a král český Karel IV., když sem v r. 1362 zavítal. Dodejme, že přístup k hradu byl tenkrát od levého břehu řeky, prostorem pozdějšího pivovaru.

Silueta hradu se pak postupně mění. Ve 2. pol. 15. století je postavena mj. „červená věž“ - Menhartka, v jejíž spodní části se nachází proslulá „černá“ kuchyně, kde se vařila na Zelený čtvrtek sladká kaše, rozdávána až do r. 1783 chudým. Nicméně rozhodující etapa přeměny v renesanční sídlo spadá do období 2. pol. 16. století za Adama II. z Hradce (1549-96), nejvyššího kancléře Rudolfa II., který si ku zvýšení své prestiže dal vypracovat rodokmen, dle něhož sahá počátek rodu až k Adamovi z ráje. Nicméně právě tehdy dostává zámek svou impozantní, arkádami provzdušněnou podobu, charakterizovanou více než 300 pokoji, Adamovým stavením a dekorovanou r. 1591 rondelem („rotundou“).

Za jeho života přijíždí v r. 1567 na návštěvu Petr Vok z Rožmberka, po návratu z výpravy proti Turkům; jistě si přitom vzpomene na nedobrovolně strávené 4 roky (od svých 3 do 7 let), kdy odloučen na příkaz svého poručníka od své matky byl dán do výchovy své tetě do Jindřichova Hradce. O významu pánů z Hradce svědčí i opakované návštěvy císaře Ferdinanda I. Habsburského při jeho cestách z Vídně do Prahy či naopak (např. v r. 1533 nebo 1553).

Éra pánů z Hradce končí smrtí posledního z nich, Jáchyma, v r. 1604. Jeho sestra Otýlie si bere Viléma Slavatu, pozdějšího místodržícího a posléze nejvyššího kancléře Českého království, který ovšem zámek znal, protože zde od r. 1584 vyrůstal spolu se syny Adamovými.

Zálibu v hradeckém zámku a jeho pohostinství nalezl nesporně i císař Leopold I. (1640-1705), který navštívil zámek celkem čtyřikrát. Dodejme, že to byl asi jediný císař, který se při své návštěvě hradeckého zámku v letě roku 1680 povozil za zvuků hudby na lodičce po Vajgaru...

Vilém Slavata a jeho potomci vlastnili zámek do r. 1691, kdy jej získávají sňatkem Černínové, jeden z nejbohatších českých šlechtických rodů. Hostem Černínů byl mj. významný český buditel Josef Dobrovský. Černínové obohacují zámek především malířskými díly; dvorním malířem Františka Josefa Černína byl největší malíř českého baroka 18. století - Petr Brandl, jehož obraz „Josef se dává poznat svým bratřím“, samotným malířem považován za jeho nejlepší dílo, je perlou rozsáhlých sbírek jindřichohradeckého zámku... Do období jejich vlády spadá i březen 1848, kdy císařský příslib zrušení roboty vyvolal následné srocení sedláků na 1. nádvoří zámku a spálení lavice s lískovkou, klady a dřevěného osla, dosavadních nástrojů trestání poddaných. Černínům patřil zámek do r. 1945, kdy byl zestátněn. Obrovským požárem v r. 1773 byl zámek těžce poškozen a jeho obnova (především v interiérech) se táhla prakticky až do r. 1993.

Od r. 1996 je zámek, svým rozsahem třetí největší po Pražském hradu a Českém Krumlovu, národní kulturní památkou.